Práce s programem VTXF f-k

Program VTXF f-k slouží pro výpočet pracovního bodu výměníků tepla řady VTXF pro aplikace, kdy zdrojem tepla je kondenzující sytá pára freonu ( amoniaku ) a ohřívaným mediem je kapalina ( přesněji tekutina ), nejčastěji voda. Výpočtový program pracuje v Mikrosoft Exelu, protože využívá řadu funkcí včetně grafů, které jsou zde k dispozici a nebylo nutné je pracně programovat. Při otevírání programu je nutné povolit makra.

Zadávání parametrů probíhá na listě „zadání„ . Konkrétní typ výměníku, tedy velikost výměníku, je možné navolit ze seznamu od nejmenšího VTX1 po VTX21, včetně malých výměníků VTX01 až VTX03.

Výměník má teplou a studenou stranu. Na teplé straně je zdrojem tepla kondenzující pára zvoleného freonu, případně čpavku ( i vody ). Na studené straně je ohřívaným mediem navolená kapalina, opět nejběžněji voda. Je možné navolit ze seznamu par kapalin o jaké kondenzující páry se jedná. Obdobně je ze seznamu možné navolit o jakou ohřívanou kapalinu se jedná. Při volbě kapaliny program zároveň určí, maximální a minimální teplotu, kterou je možné zadat pro danou tekutinu. Aby bylo možné pracovat s jinými kapalinami nežli jen s vodou, je nutné otevřít zároveň s programem VTXF f-k také soubor s názvem „kapaliny“ , ve kterém jsou uloženy termodynamické vlastnosti příslušných kapalin. Pro práci s ohřívanou vodou a kondenzující vodní parou, freony R404, R407c, R410A a amoniakem není tento soubor potřeba. Vstupní teplota páry T 11par dané kapaliny je vždy teplota na mezi sytosti pro příslušný tlak páry! Tuto teplotu si program podle tlaku a kapaliny najde sám. Dále je možné navolit, kde bude teplá strana, jestli v trubičkách šroubovic nebo v plášti. Samozřejmě že studená strana je potom na té zbývající straně. Tedy pokud navolím teplou stranu v trubičkách, je potom studená strana v plášti a naopak.

Zapojení výměníku tepla je možné navolit buď protiproudé nebo souproudé. Touto volbou je určen rozhodující pracovní režim výměníku tepla. To znamená, jestli tekutiny, mezi kterými dochází k předávání tepla, proudí proti sobě nebo v souhlasném směru. Touto volbou je i nepřímo určena velikost teploty T12, mezi jakými teplotami se může pohybovat, ve vztahu k teplotám T11 a T21.

Vstupní hodnoty které mohu být voleny jsou podbarveny zeleně. Ty je možné zadávat. Ostatní hodnoty zadávat nejdou a jsou programem vypočítány. Tlak par je možné volit v rozsahu, který je znázorněn. Vstupní teplota T11 pary dané kapaliny se spočítá sama, jako teplota páry na mezi sytosti pro daný tlak. Teploty ohřívané kapaliny je možné zadávat podle potřeby , pokud možno v pořadí T22 a pak T21 s omezením, které si program pohlídá. Výkon zadávat podle potřeby, kdy je vhodné se zhruba řídím jmenovitým výkonem zvoleného výměníku. Podle potřeby zadat faktor znečištění. Zcela čistý výměník má faktor znečištění 0, velmi hodně zanesený pak cca 0,1 m2K / kW. Je vhodné ponechávat faktor znečištění roven 0.

Ihned po zadání každé hodnoty se pracovní parametry přepočítají a výsledkem je hodnota výkonu a ostatních parametrů, nalezená z rovnic přestupu tepla. Tyto hodnoty jsou na bílém podbarvení. Zároveň je nalezena „rezerva výkonu“, která je podbarvena žlutě. Je to rozdíl, mezi zadaným výkonem a výkonem spočítaným z rovnic přestupu tepla. Pracovní bod je ten, kdy je rezerva výkonu rovna 0, to znamená když je požadovaný výkon zadaný do tepelné bilance obou stran výměníku roven výkonu nalezeném z rovnic přestupu tepla. Tento pracovní bod je hledán iteračním výpočtem, kdy je obvykle měněna teplota T12. Výpočet se pro tento případ spouští příslušným tlačítkem „ nalezení T12“

Vzhledem k tomu, že ve výpočtu existuje vnitřní parametr který nelze předem určit, je nutné ho dodatečně zadat podle toho co výpočtem vyjde. To je možné ručně nebo také tlačítkem „zadat“, který spustí jeho zadání. Je velmi vhodné se nejprve ručním zadáním přiblížit k určené hodnotě a poté spustit automatické „zadání“. Jinak se lehce stane, že automatické zadání zabloudí a výpočet ze zablokuje. Odblokování provedu ručním zadáním hodnoty o velikosti cca 20. Potom opakuji správnější zadání a nakonec automatické „zadání“.

Program umožňuje, při iteračním hledání pracovního bodu, měnit kteroukoli ze vstupních zeleně podbarvených vstupních hodnot ( mimo vnitřního parametru ). V tomto případě se k nalezení pracovního bodu použijte funkci Exelu "hledání řešení", následovně: Stoupnout si do buňky rezerva (žlutě podbarveno) a vyvolat si na liště Exelu v poli " nástroje" funkci "hledání řešení ". Do buňky "cílová hodnota" zadat 0 a přejít do buňky "měněná hodnota". Z ní přeskočit do některé světle zelené buňky zadávání parametrů výpočtu, který chci aby se změnil. Obvykle to bývá teplota T12, ale je možné měnit jakoukoli ze zeleně podbarvených hodnot. Po zmačknutí OK se spustí iterační výpočet a je nalezena hledaná hodnota pracovního bodu tím, že je měněna hodnota zvolené veličiny ( obvykle to bývá některá z teplot ). Postup je zřejmý z „obrazovky při hledání řešení VTXk, k-k„ , kdy je navolena změna teploty T22.

Často se stane, že iterační výpočet „zabloudí„ a pracovní bod nelze uvedeným postupem nalézt. Iteračnímu hledání je pak dobré napomoci tím, že ručně zadáváme veličinu kterou chceme měnit a sledujeme jak se mění rezerva výkonu. Pokud se dostatečně přiblížím k nule, tak se většinou nakonec iterační výpočet uchytí. Tato situace obvykle nastává tehdy, když jsou zadané teploty blízko povoleným mezím ( například teplota T21 vody těsně nad 0 ). Lehce se ale stane, že pro zadaný výkon a zadané teploty pracovní bod výměníku opravdu neexistuje a pak ho také nelze nalézt. Obvykle to bývá tehdy, když je teplota kondenzující páry pro zadaný výkon příliš nízká. Jindy tuto komplikaci způsobuje změna mezi laminárním a turbulentním prouděním.

Je vhodné základní výpočet výměníku provést bez linearizace přechodů mezi laminární a turbulentní oblastí. To znamená ponechat na grafech a ve výpočtech skokové změny v součinitelích přestupu tepla. Na grafech průběhů jednotlivých veličin si potom prohlédnout a posoudit provozní chování výměníku v tomto pracovním bodu. Pokud je vše podle přání, tak výpočet zopakovat s linearizací přechodů, kdy výsledky lépe odpovídají skutečnému fyzikálnímu ději ve výměníku.

Na dalším listu je podrobný protokol k nalezenému pracovnímu bodu. Grafy hlavních veličin jsou na dalších dvou listech.

V úvodním odstavci je zmínka o tom, že místo kapaliny je přesnější použít názvu tekutina. Je to proto, že místo kapaliny je možné také ohřívat plyn. Nejběžněji se jedná o vzduch nebo jiné plyny, které je možné ohřívat kondenzující parou freonu.

Ukázky obrazovek programu